24.10.2013 - Basil Poledouris - Conan the Barbarian OST

Výhoda blogu je, kromě toho, že si můžete nastavit barvu pozadí, v tom, že si můžete psát, o čem chcete a nikdo vám do toho nekafrá. Občas vám tedy řeknou, že jste rasista, ale počítám, že každý velký rasista...umělec, chci říct umělec, se musel potýkat s nepochopením své doby. Dnes si tedy budeme povídat o něčem, čemu se podle mě v českých médiích zoufale nedostává prostoru, budeme si povídat o Arnoldu Schwarzeneggerovi a Barbaru Conanovi a Basilu Poledourisovi.

Věci se často vyvinou jiným směrem, než člověk předpokládá, a tak, byť jsem tenhle blog založil s geniální ideou psát o deskách, které poslouchám, když běhám (ještě jednou opakuji, že tato je naprosto scestná; mám takových spoustu, zrovna tenhle týden jsem vymyslel koncept cestovní kanceláře, jež bude provázet na segwayích po dně oceánu), nakonec se z něj stává pomník mým dětským hrdinům, stárnu.

Arnolda mám samozřejmě rád už od dětství, ale to byl jiný druh náklonnosti. Pochopíte to, pokud máte zamlžené vzpomínky na VHSky z Německa dabované unifikovaným voiceoverem. Když vám vlhly oči u sebedestrukce T-800 v Terminátorovi 2. Když jste se pod nejbanálnějšími záminkami snažili vetřít k Pavlovi Špičkovi, protože měl doma video a kazetu s Komandem, a vy ne. Když každý sral na to, že v prvních deseti minutách Predátora uvidíte víc lidí stažených z kůže, než byste asi měli. Když vás uklízeli k televizi, aby si dospěláci mohli v klidu ožrat držky, a v té vám pouštěli Barbara Conana.

Arnold v rámci propagace Escape Plan přemluvil spoustu klasických hlášek - legrace

Neodvážil bych se rozhodnout, která z těch rolí Arnoldovu minimalistickému herectví (eufemismus, samo) sedla lépe, Barbar Conan je však jediná, v které může do půl těla chodit v podstatě celý film, a tak co se mu nehýbe v obličeji, může nahnat prsními svaly. Samozřejmě to není jen to. Tuhle postavu si zopakoval ještě dvakrát, v Ničiteli Conanovi a Rudé Sonje. Už v tom útlém věku jsem rozeznal, že mezi těmi filmy jsou velké kvalitativní rozdíly, a to by jeden řekl, že je budu soudit jen podle velikosti Arnoldova zbraně (né všechno musí být v prvním plánu gay, get over yourself). Kvalita těch snímků šla dolů s dobou vzniku, takže Rudá Sonja je z nich ten nejhorší, k dobru lze přičíst snad jen to, že se mu díky účasti na tomhle projektu podařilo přefiknout Brigitte Nielsen. Už na příští rok je naplánován další film „série“ The Legend of Conan (na remake z roku 2011 blahosklonně zapomeneme), tak snad se nebudou držet nastaveného kurzu.

Ještě k samotné postavě Arnolda. Je to pro mě sympatickej chlap. Spousta lidí si o něm určitě myslí, že je vymaštěná guma, případně polonácek, ale já ho vidím jako někoho, kdo šel za svým snem a zrealizoval ho do puntíku, jenom svojí pílí a přesvědčením. Zdravou asertivitou obvykle zdravě opovrhuji, ale v tomhle případě to respektuju. Měl jsem jeho autobigrafii, Total Recall, v ruce dvakrát. Poprvé, když to vyšlo v originále, to jsem si rozmluvil, protože jsem v recenzi četl, že to není moc obratně napsané. Podruhé pár dní zpět, když to teď vyšlo česky. Nekoupil jsem to z čistě existencionálních důvodů, nemám peníze na blbosti. Ale jednou si to pořídím, cve když nic jinýho, můžete s takovou bichlí aspoň to, posilovat.

eee to není ta knížka

Tedy k věci, včera jsem vyběhl s We Are Scientists a tempo, které mě to donutilo nasadit, bylo z těch, co vám sice zlepší statistiky, ale odepíše kolena. A tak jsem se dneska rozhodl vsadit na něco, co tak nesype. A protože jsem si nějaký čas zpátky nahrál do telefonu Poledourisův soundtrack, zdálo se to jako cesta nejnižšího odporu. O klasické hudbě toho nevím moc, zřejmě se časem při běhání dostanu i ke svaté trojici (Bach, Beethoven, Mozart), ale běhat při klasice je hrozné klišé. Hmh hmh takže ty běháš, chápu, hmh, hmh a posloucháš u toho requiem, hmh, hmh, chápu, zřejmě proto, že to má takový fitness potenciál. Raděj si pustím nějaký metal. Nicméně ost Barbara Conana kloubí dvě základní esence mé osobnosti – je to skoro pro intelektuály, protože se tam hraje na hoboj, ale více důležité je, že to má na obalu vobrovskýho, svalnatýho chlapa s čelenkou a mečem, což ukájí burana ve mně. Říkám, větší část.

Nevím, do jaké míry jste srozuměni s tím, o čem ten sndt je nebo o čem je samotný film, ale důvod proč je hudební podkres tak populární, je, že dost věrně vystihuje to, co si představíte pod popisem: „A vengeful barbarian warrior sets off to avenge his tribe and his parents whom were slain by an evil sorcerer and his warriors when he was a boy.“

nejpopulárnější melodie jsou obě obsaženy v tomhle krátkém „theme songu“

Thief, warrior, Gladiator, King - tak určit nazve svojí autobiografii Tomio Okamura

což je tedy výňatek z úvodní skladby sndt An Age Undreamed Of - Anvil of Crom, ale byla by hrozná škoda to celé shrnout do dvou a půl minuty na youtube a říct, že to stačí. Poledouris si s tím dal, na snímek odpovídající popisu výše, náramnou práci a odvážím se tvrdit, že nic podobného v rámci filmové muziky, pro film o chlápkovi v kožených slipech, nevzniklo. Jistě, jako nic jiného, ani tohle není úplně původní a jsem si celkem jistý, že Poledouris vykradl Gustava Holsta z jeho cyklu Planety - Jupiter, the Bringer of Jollity. To není ani moc sofistikované, protože tahle bojová metafora jupiter – mars – bůh války – conan válečník, je až příliš čitelná (zvláště pokud máte cit pro konspirační teorie)

Od 2:54 dále

ale to jsou spíše maličkosti, u kterých si honím ego. Stejně tak dobře bych mohl celý tenhle post zaplácat videi z youtube o tom, který hudební motiv z té desky je lepší, ale to by byla škoda. Já myslím, že nejlepší bude, když si to každý vyzkouší sám, hele má to bratru skoro dvě hodiny a těžko najdete hudbu vhodnější k čumění z okna vlaku x utírání prachu x pomstě na vrazích svojí rodné vesnice.

Ok, ještě jedno video, protože je ta hudba s tím pozadím tak roztomile bizarní – ježíš to je krásný, copak nemáte srdce?

a já rozum?

Arnoldovo herectví v kostce, tenhle záběr považuju za instantní klasiku - a je to bez střihu!