Výhoda blogu je,
kromě toho, že si můžete nastavit barvu pozadí, v tom, že si
můžete psát, o čem chcete a nikdo vám do toho nekafrá. Občas
vám tedy řeknou, že jste rasista, ale počítám, že každý
velký rasista...umělec, chci říct umělec, se musel potýkat s
nepochopením své doby. Dnes si tedy budeme povídat o něčem, čemu
se podle mě v českých médiích zoufale nedostává prostoru,
budeme si povídat o Arnoldu Schwarzeneggerovi a Barbaru Conanovi a
Basilu Poledourisovi.
Věci se často
vyvinou jiným směrem, než člověk předpokládá, a tak, byť
jsem tenhle blog založil s geniální ideou psát o deskách, které
poslouchám, když běhám (ještě jednou opakuji, že tato je
naprosto scestná; mám takových spoustu, zrovna tenhle týden jsem
vymyslel koncept cestovní kanceláře, jež bude provázet na
segwayích po dně oceánu), nakonec se z něj stává pomník mým
dětským hrdinům, stárnu.
Arnolda mám
samozřejmě rád už od dětství, ale to byl jiný druh
náklonnosti. Pochopíte to, pokud máte zamlžené vzpomínky na
VHSky z Německa dabované unifikovaným voiceoverem. Když vám
vlhly oči u sebedestrukce T-800 v Terminátorovi 2. Když jste se
pod nejbanálnějšími záminkami snažili vetřít k Pavlovi
Špičkovi, protože měl doma video a kazetu s Komandem, a vy ne.
Když každý sral na to, že v prvních deseti minutách Predátora
uvidíte víc lidí stažených z kůže, než byste asi měli.
Když vás uklízeli k televizi, aby si dospěláci mohli v klidu
ožrat držky, a v té vám pouštěli Barbara Conana.
Arnold v rámci propagace Escape Plan přemluvil spoustu klasických hlášek - legrace
Neodvážil bych se
rozhodnout, která z těch rolí Arnoldovu minimalistickému herectví
(eufemismus, samo) sedla lépe, Barbar Conan je však jediná, v
které může do půl těla chodit v podstatě celý film, a tak co
se mu nehýbe v obličeji, může nahnat prsními svaly.
Samozřejmě to není jen to. Tuhle postavu si zopakoval ještě
dvakrát, v Ničiteli Conanovi a Rudé Sonje. Už v tom útlém věku
jsem rozeznal, že mezi těmi filmy jsou velké kvalitativní
rozdíly, a to by jeden řekl, že je budu soudit jen podle velikosti
Arnoldova zbraně (né všechno musí být v prvním plánu gay, get
over yourself). Kvalita těch snímků šla dolů s dobou vzniku,
takže Rudá Sonja je z nich ten nejhorší, k dobru lze přičíst
snad jen to, že se mu díky účasti na tomhle projektu podařilo
přefiknout Brigitte Nielsen. Už na příští rok je naplánován
další film „série“ The Legend of Conan (na remake z roku 2011
blahosklonně zapomeneme), tak snad se nebudou držet nastaveného
kurzu.
Ještě k samotné
postavě Arnolda. Je to pro mě sympatickej chlap. Spousta lidí si o
něm určitě myslí, že je vymaštěná guma, případně
polonácek, ale já ho vidím jako někoho, kdo šel za svým snem a
zrealizoval ho do puntíku, jenom svojí pílí a přesvědčením.
Zdravou asertivitou obvykle zdravě opovrhuji, ale v tomhle případě
to respektuju. Měl jsem jeho autobigrafii, Total Recall, v ruce
dvakrát. Poprvé, když to vyšlo v originále, to jsem si
rozmluvil, protože jsem v recenzi četl, že to není moc obratně
napsané. Podruhé pár dní zpět, když to teď vyšlo česky.
Nekoupil jsem to z čistě existencionálních důvodů, nemám
peníze na blbosti. Ale jednou si to pořídím, cve když nic
jinýho, můžete s takovou bichlí aspoň to, posilovat.
eee to není ta knížka
Tedy k věci, včera
jsem vyběhl s We Are Scientists a tempo, které mě to donutilo
nasadit, bylo z těch, co vám sice zlepší statistiky, ale
odepíše kolena. A tak jsem se dneska rozhodl vsadit na něco, co
tak nesype. A protože jsem si nějaký čas zpátky nahrál do
telefonu Poledourisův soundtrack, zdálo se to jako cesta nejnižšího
odporu. O klasické hudbě toho nevím moc, zřejmě se časem při
běhání dostanu i ke svaté trojici (Bach, Beethoven, Mozart), ale
běhat při klasice je hrozné klišé. Hmh hmh takže ty běháš,
chápu, hmh, hmh a posloucháš u toho requiem, hmh, hmh, chápu,
zřejmě proto, že to má takový fitness potenciál. Raděj si
pustím nějaký metal. Nicméně ost Barbara Conana kloubí dvě
základní esence mé osobnosti – je to skoro pro intelektuály,
protože se tam hraje na hoboj, ale více důležité je, že to má
na obalu vobrovskýho, svalnatýho chlapa s čelenkou a mečem, což
ukájí burana ve mně. Říkám, větší část.
Nevím, do jaké
míry jste srozuměni s tím, o čem ten sndt je nebo o čem je
samotný film, ale důvod proč je hudební podkres tak populární,
je, že dost věrně vystihuje to, co si představíte pod popisem:
„A vengeful barbarian warrior sets off to avenge his tribe and his
parents whom were slain by an evil sorcerer and his warriors when he
was a boy.“
nejpopulárnější
melodie jsou obě obsaženy v tomhle krátkém „theme songu“
Thief, warrior, Gladiator, King - tak určit nazve svojí autobiografii Tomio Okamura
což je tedy výňatek z úvodní skladby sndt An Age Undreamed Of -
Anvil of Crom, ale byla by hrozná škoda to celé shrnout do dvou a
půl minuty na youtube a říct, že to stačí. Poledouris si s tím
dal, na snímek odpovídající popisu výše, náramnou práci a
odvážím se tvrdit, že nic podobného v rámci filmové muziky,
pro film o chlápkovi v kožených slipech, nevzniklo. Jistě, jako
nic jiného, ani tohle není úplně původní a jsem si celkem
jistý, že Poledouris vykradl Gustava Holsta z jeho cyklu Planety -
Jupiter, the Bringer of Jollity. To není ani moc sofistikované,
protože tahle bojová metafora jupiter – mars – bůh války –
conan válečník, je až příliš čitelná (zvláště pokud máte
cit pro konspirační teorie)
Od 2:54 dále
ale to jsou spíše
maličkosti, u kterých si honím ego. Stejně tak dobře bych mohl
celý tenhle post zaplácat videi z youtube o tom, který hudební
motiv z té desky je lepší, ale to by byla škoda. Já myslím, že
nejlepší bude, když si to každý vyzkouší sám, hele má to
bratru skoro dvě hodiny a těžko najdete hudbu vhodnější k
čumění z okna vlaku x utírání prachu x pomstě na vrazích
svojí rodné vesnice.
Ok, ještě jedno
video, protože je ta hudba s tím pozadím tak roztomile bizarní –
ježíš to je krásný, copak nemáte srdce?
a já rozum?
Arnoldovo herectví v kostce, tenhle záběr považuju za instantní klasiku - a je to bez střihu!
Žádné komentáře:
Okomentovat